Dříve než spadne opona

Chci tančit, chci zpívat, chci hrát, chci řvát

Dříve než bude konec, a spadne opona.

Vidím ptáky za oknem, jak spokojeně povykují,

Snad pro ně to má všechen potřebný smysl,

snad.

Pokouším se jít stále dál a dál a dál.

A víte vy co?

Nejde to.

Stále se snažím dívat zpátky, co jsem pokazila, abych to ještě mohla napravit jednou,

Snad.

Dřív než spadne opona a já už nebudu ani moc řvát.

Myšlenky mě stále provázejí na všech těch nesmyslných cestách, které stejně tak

Dopadnou špatně.

Ne, vím co máte na mysli i já jsem bývala kdysi blázen který věřil, že se všechno jednou zlepší,

Snad.

A tak právě teď si jdu tmavou ulicí kde už září jen jedna pouliční lampa, která už pohasíná

A bliká mi na cestu konce.

Doufám že se vám moje báseň líbila(nechtěla jsem nikoho urazit, je to báseň...), je to její první část, takže pod by jste měli zájem, můžu zveřejnit i její druhou část.

Mějte se hezky,  vaše Veroniqa.